Koronavirus a ekonomika. Apokalypsa v přímém přenosu?

Mnoho lidí aktuálně řeší koronavirus, ale mnohem více zničující budou ekonomické dopady. Svět mířil už v loňském roce, když ne ke krizi, tak v optimistickém pohledu k recesi a mnoho ekonomů předpovídalo recesi během následujících tří let. Jen se nevědělo, co bude tím spouštěčem. Různá protekcionistická opatření USA proti Číně a Evropě (obecně USA vs. Svět, i když tak jednoduché to není) a následný ping-pong jednotlivých států s uvalováním vzájemných cel. Ekonomické soukolí se už několik let, více a více zadírá s tím, jak roste ekonomický potenciál Číny a přehřívající se ekonomiky západního světa.
Číňané jsou neuvěřitelně pracovití lidé. Mnoho let bylo pro západní státy výhodné výrobu nechat na levné zemi a finální výrobek s marží, i několik stovek procent, prodat v cílové zemi. Čína však k tomu získala pro své lidi vzdělání, zkušenosti a i špičkové technologie. Poslední rok bylo evidentní, že Čína se stává (či spíše už stala) technologickou jedničkou, s vlastním výzkumem (už pro ni neplatí značka levného prodeje ukradených kopií), s opravdu velkou hromadou kvalifikovaných a pracovitých lidí. Jen v letošním roce Čína vyprodukovala 9 miliónů intelektuálů, kteří dokončili vysokoškolské studium. Ostatně stačí se podívat na počet patentů, případně na jména řešitelů výzkumných prací z mnoha oborů. Pro Spojené státy, jako dlouholeté hegemony v technologiích to je hořká pilulka, se kterou je těžké se smířit.

Nyní odhlédnu od ekonomického poměřování sil. Centrální banky ve světě, už před nástupem viru, v prvé řadě nakupovaly akcie Edit: korporátní bondy (dluhopisy) indexovaných firem (viz. ETF, iShare, SDPR), což mělo za následek, že se trh opticky tvářil jako prosperující a v druhé řadě nabízeli firmám (skrze komerční banky) levné peníze. Firmy si pak půjčenými penězi nakupovaly vlastní akcie (tzv. buybacks) a tak si opět jen opticky zvyšovaly svoji hodnotu.

Spojené státy daly pokyn Federálnímu rezervnímu systému (FED) „vytisknout“ 4.000 miliard dolarů na záchranu majetku multimiliardářů, o pardon, myslel jsem na řešení ekonomických problémů způsobených koronavirovou infekcí. Pokud se podíváme na reálná data z akciových trhů, tak například optický růst DOW JONES indexu (DJIA) mezi 23. a 26. březnem stál FED 1200 miliard dolarů, což je více jak 5% HDP celých Spojených států.

Řada států by letos, tak jako tak, stála před nutností řešit potíže s přehřátou ekonomikou. Koronavirus tak přišel pro politiky a bankéře právě včas. Všechno, co by nás jinak v ekonomice čekalo, má teď viníka ve vyšší moci. Ještě v únoru se řešil schodek českého rozpočtu 40 miliard korun, minulý týden létal ve vzduchu deficit 500 miliard korun, a před velikonočním víkendem se objevila i částka 1.000 miliard korun a vůbec to nepřijde nikomu divné.

Dovolil bych si trochu predikovat vývoj v následujících měsících.

Duben – Květen 2020: Předpokládám drobný vzrůst cen potravin. V určitých segmentech se projeví deflační tlaky, v jiných inflační. V sumě to bude plus minus vyrovnané. Někde se pozastavila výroba, částečně vázne doprava komponent. Do ČR se většina potravin dováží ze zahraničí. Už dávno nejsme potravinově soběstační. Lidé mají víceméně stejný objem finančních prostředků jako před koronavirem, ale na konci dubna už budou padat první výpovědi zaměstnancům v menších firmách z důvodu pozastavení poptávky nebo z nemožnosti vyrábět. V ČR předpokládám, že bude primárně zasažen automobilový průmysl a sekundárně obory na něj navázané.

Červen – Září 2020: V tomto období se pořádně rozjede první kolo výpovědí. Lidé začnou šetřit prostředky z důvodu nejisté budoucnosti, což bude vytvářet deflační tlaky. Rozevřou se nůžky mezi lidmi, co mají práci a těmi, co už ji nemají. Na druhé straně stát se bude snažit působit proti deflaci, tedy bude „investovat” nově natištěné peníze všude, kam kde to jen půjde. Nevím, jestli už bylo schváleno, ale plán je, že ČNB bude mít zákonem dané právo nakupovat dlouhodobé státní dluhopisy. V plánu je kvantitativní uvolňování (Quantitative Easing, QE).

A jak to to funguje v praxi? Na místech centrálních bankéřů už nejsou zasloužilí profesorové ekonomie, či zkušení bankéři, tyto pozice byly za mnoho let zaměněny za politické trafiky pro loajální politiky. Na centrální banku by vláda neměla mít žádný vliv. Účelem centrální banky je udržovat vyrovnanou monetární politiku. Pokud by tomu tak bylo, nemohla by se nyní vláda s ČNB domlouvat na tom, že vláda „vytiskne“ dluhopisy s dlouhou dobou splatnosti, které odkoupí komerční banky. Ve většině případů to jsou dceřiné banky zahraničních, francouzských a italských matek – Komerční banka, UniCredit), či belgických (ČSOB, Era, Hypoteční banka), či rakouských (Česká spořitelna, Raiffeinsen banka). Od komerčních bank to odkoupí ČNB, která má neomezené prostředky - jsou to jen a jen čísla v počítačích, dneska už se nic ani netiskne. ČNB nikdy dluhopisy nekupuje přímo, ale pouze přes prostředníky, tedy přes komerční banky. Stejnou politiku už roky provozuje evropská centrální banka či americký FED. A co to tedy udělá s našimi peněženkami? No znehodnotí se měna, takže většina z nás zchudne. Zvýší se inflace, tedy peníze budou mít menší hodnotu. A kdo na tom vydělá? No firmy, do kterých peníze z dluhopisů „nainvestuje“ vláda a pak komerční banky, které ten přeprodej dluhopisů taky nedělají zadarmo.

Bude nás to bolet? Ano, bude to bolet, 1.000 miliard korun je fakt hodně. Vláda vlastně ani nemá moc jiných možností, může udělat měnovou reformu (tak jak to udělala komunistická vláda v roce 1953), nebo může dramaticky zvýšit výběr daní, a QE je ta třetí možnost. Vesměs se jedná o jedno a to samé, akorát jsou lidi na různé scénáře jinak citliví. Ve finále, pokud by se jednalo v extrému o opravdu velké množství prostředků, může to defacto znamenat státní bankrot. To ČR nehrozí, ale v některé z evropských zemí to tak může být.

V tomto období bude také pravděpodobné snížení cen nemovitostí. Mnoho drobných investorů do nemovitostí je nebude mít kým obsadit, jelikož hranice jsou uzavřeny a jen tak se neotevřou. To vytvoří velký tlak na snížení nájmů, protože, voilà, bytů je najednou dostatek. Prvně budou zasaženy velká města a turistické oblasti (Praha, K. Vary, Č. Krumlov, ...). V druhém kole se úprava cen přenese na zbytek republiky.

Říjen 2020 – Březen 2021: Prognóza už není tak přímá, záleží na mnoha faktorech. Pokud se nerozeběhne plně ekonomika, jakože se obávám, že ne, tak by inflace měla dále růst. O kolik, to nikdo neví. Nezaměstnanost by mohla být mezi 10-30%. Myslím, že by se mohla pohybovat spíše na té nižší hranici. Jsem ale možná až moc optimista. Předpokládám, že dojde také ke škrtům ve státní správě, tak jak tomu bylo i za krize v roce 2008. Další však závisí na stavu evropských financí. Itálie, Francie a Španělsko budou prosazovat tištění peněz, co taky mohou jiného dělat? Už před koronavirem byly ve velkých potížích, a pozastavení či omezení výroby je poslední hřebíček do rakve. U všech těchto zemí tvoří turistický ruch nemalou část HDP (top 5 zemí v Evropě z hlediska příjmů z turismu: Španělsko, Velká Británie, Itálie, Francie, Řecko). Tedy turistický ruch bude jistojistě zasažen. Kdo však nebude chtít tisk nových eurovek budou severozápadní země v čele s Německem. Pravděpodobně bude Německo postaveno do role - buď se bude podílet na devalvaci eura a vlastního bohatství nebo jižní země opustí euro. Ať jedna či druhá možnost, obojí budou bolestivé. Myslím si, že Německo nebude chtít rozpad Unie, tedy bude se tisknout a devalvovat euro. Jelikož bude obdobná situace i ve Státech (i tam vláda s FED aplikují QE), čekám, že cena zlata, resp. drahých kovů půjde i nadále strmě nahoru.

Duben – Prosinec 2021: Tak to už je věštění z křišťálové koule. Pokud bude vysoká inflace v západní Evropě, zejména v jižních zemích, tak předpokládám vznik občanských nepokojů. Všechny dotčené země přijali mnoho ekonomických migrantů, jejichž účelem mělo být zapojení do podřadných prací, které domorodé obyvatelstvo nechce dělat a taktéž k zvětšení voličské základny socialistických vlád. Ani jedno se moc nevydařilo. Klid v no-go zónách je udržen jen štědrou vládní dotační politikou. Pokud stát nebude mít prostředky na dotování, čekám velké potíže v těchto vyloučených lokalitách. Až se i obávám vyřknout to slovo, ale co, v extrému to mohou být i lokální občanské války v jižních regionech.

Možná si někdo řekne, to je až moc černý scénář a jsou jen spekulace. Možná tomu tak i je, ale plno střípků z mozaiky je už nyní veřejně doložitelných.

Německý institut pro výzkum zaměstnanosti IAB (Institut für Arbeitsmark und Berufsforschung) zveřejnil dva scénáře průběhu současné krize. Podle agentury Reuters, optimistická varianta počítá pro tento rok s téměř 2,4 milionu nezaměstnaných v Německu. Pokud však bude průběh epidemie závažnější, bez práce by se mohlo ocitnout přes tři miliony Němců. Institut očekává, že německý hrubý domácí produkt letos klesne o dvě procenta. Zdroj: idnes.cz

Největší světové ekonomiky počítají v příštích měsících s masovým propouštěním. Ve Spojených státech by mohla míra nezaměstnanosti ve druhém čtvrtletí překročit hranici 30 procent, odhaduje šéf pobočky FEDu v St. Louis James Bullard. Kvůli opatřením proti koronaviru by se navíc mohl hrubý domácí produkt USA snížit až o 50 procent, řekl ekonom agentuře Bloomberg. Za posledních 14 dní je ve Státech více jak 7 milionů lidí nově nezaměstnaných. Zdroj: ceskenoviny.cz

Možná je nyní dobré udělat drobnou odbočku, která se týká vzniku měn a monetárních politik. Pomohu si výbornou definicí převzatou z wikipedie a to definicí zlatého standardu.

Hodnota jednotlivých měn koncem 19. století byla pevně navázána na zlato (například americký dolar byl definován jako 1/20 > unce zlata), a toto navázání znemožňovalo vydávat nové, ničím nekryté, peníze. Enormní válečné výdaje během první světové války vedly válčící strany k opuštění zlata a k inflaci, protože inflace je svého druhu zdanění, na rozdíl od skutečných daní však > jej není třeba veřejně vyhlašovat a lze jej provádět i bez vědomého souhlasu veřejnosti. Všechny významné měny se tak znehodnocovaly, dolar o něco méně, neboť Spojené státy vstoupily do války později. Po skončení první světové války se už ani > jedna ze stran k původnímu standardu nevrátila. Meziválečné období bylo charakterizováno měnových chaosem, který přinášel > inflaci, regulace, cla, kvóty a problémy mezinárodního obchodu. Ve Spojených státech byl zlatý standard zrušen za úřadu prezidenta Franklina D. Roosevelta ke konci roku 1933 – dvacet let po zavedení FEDu, v době, kdy vrcholila velká hospodářská > krize a nezaměstnanost ve Spojených státech přesahovala 28 %. Již 5. dubna toho roku Roosevelt vydal nařízení, které každému > obyvateli USA nařizovalo odevzdat veškeré zlato pod pokutou až 10.000 dolarů, 10 let vězení, nebo obojí.

Po druhé světové válce vítězné mocnosti ustavily Brettonwoodský měnový systém, který fungoval v letech 1945–1971. Jeho podstatou bylo napojení amerického dolaru na zlato a všech ostatních měn na dolar. Dolar sám byl fixován jako 1/35 unce zlata. Směňovat dolary za zlato ovšem směly pouze vlády, nikoliv občané. Vlády Spojených států však postupně produkovaly více papírových peněz, než by odpovídalo tomuto kurzu. Ostatní země, zvláště Francie, na to reagovaly požadavky na směnu dolarů za kov, což znamenalo, že USA o své měnové zlato přicházely. Vzhledem k tomu, že Spojené státy americké měly po druhé světové válce značné zásoby zlata, se držel systém poměrně dlouho, ale koncem 60. let se začal rozpadat. Spojené státy > na to v březnu 1968 reagovaly úpravou, podle které mělo být americké měnové zlato obchodováno zcela odděleně (stále za cenu 35 dolarů za unci) od zlata na světových trzích. Ostatní vlády se zavázaly neprodávat ani nenakupovat toto zlato jinde.

Tím, že Spojené státy přestaly držet světovou cenu zlata na 35 dolarech za unci, došlo k jejímu prudkému vzrůstu. Například na > začátku roku 1973 byla cena zlata 125 dolarů za unci. Konečně prezident Nixon rozhodl o definitivním opuštění zlaté kotvy v roce 1971. Od toho okamžiku zlato ztratilo téměř veškeré své někdejší použití jako prostředek směny.

Nástupcem Brettonwoodského systému byla Smithsoniánská dohoda, podepsaná v prosinci 1971. Americký prezident Nixon ji > nazval "Největší měnovou dohodou v dějinách lidstva". Dohoda zafixovala kurzy mnohých evropských měn vůči dolaru (kurzy > byly podhodnocené). Spojené státy navíc devalvovaly oficiální kurz dolaru na 1/38 unce zlata. Pokračující inflace v USA ale vedla k tomu, že bylo stále obtížnější udržet stávající nadhodnocený kurz dolaru, a již v březnu 1973 se smithsoniánský systém > zhroutil. Tolik z wikipedie.

Pokud se podíváme na současný obchod se zlatem, tak cena zlata (minimálně od roku 2010) stabilně roste. S příchodem koronaviru cena krátkodobě vystřelila vzhůru, pak došlo k propadu (kopírující propad akcií) a nyní opět rapidně roste - aktuálně 1.730 USD za unci, v prosinci 1.500 USD za unci, tj roční růst o více jak 50%!). Prodejní cena zlata je tvořena spotovou cenou na burze, premiem (výrobní náklady, doprava, marže obchodníka) a případně měnovým kurzem, protože na burze se obchoduje většinou v US dolarech, eurech či britských librách. Poslední roky bylo premium mezi 0.5 - 5%. Po propadu ceny zlata (přelom února a března 2020) se jedna věc změnila, na trhu téměř fyzické zlato není, a pokud je, je prodejní cena s téměř 50% přirážkou. Například pokud je burzovní cena zlata okolo 40.000 Kč za unci, tak například Silverum.cz nabízí prodej 58.000 Kč za unci. Obdobné je to na Zlataky.cz, Zlatak.cz či v dalších obchodech v Rakousku, v Německu, v USA providentmetals.com a stejné chování lze pozorovat i pro ceny stříbra či platiny.

V sumáři tedy fyzické zlato ani jiné drahé kovy nejsou nebo prodejní cena je diametrálně odlišná od spotové ceny na burze. Co se změnilo? Rozdíl v cenách je zapříčiněn jednak enormní poptávkou (lidé tuší, že nastávají horší časy) a i omezením chodu mincoven. Prodejci nabízejí jenom zbytky ze skladů, nové fyzické zlato na trhu téměř není. Kdo nemá možnost dodávek ze skladů, ten zavřel krám – viz webové stránky českých prodejců s investičními kovy. Rozevírání nůžek mezi cenou fyzického zlata a cenou na burze jen potvrzuje dřívější spekulace, že se na burzách zobchoduje několika set větší objem zlata, než ho fyzicky existuje. Stačí sledovat grafy uskutečněných obchodů na COMEXu v New Yorku a LBMA v Londýně.

Všechny velké bankovní domy stahují zlato z trhu do svých trezorů (tedy až na českou centrální banku, která většinu zlatých rezerv před lety prodala). A proč? Protože je ochrání proti inflaci. Bylo tomu tak vždy, alespoň posledních 2000 let, co se zlato používá jako platidlo. Pro investory do papírového zlata (certifikátů) mohou přijít nepříjemné chvíle, protože je evidentní, že v případě výběru není dostatek fyzického zlata pro vypořádání všech. Tedy reálné zhroucení papírového obchodu se zlatem je možná velmi blízko. Zdroj: ZeroHedge.com

“Gold is the money of kings, silver is the money of gentlemen, barter is the money of peasants – but debt is the money of slaves.”

– Norm Franz, Money & Wealth in the New Millennium

Jak se připravit na novou budoucnost:

• Ideálně nemít žádné dluhy či hypotéky, které nelze obratem splatit. Tady je nutné podotknout, že obecně platí, že při nesplácení úvěru nebo při krachu věřitele (tedy hypoteční banky), hrozí okamžité zesplatnění úvěru. Také je dobré se podívat na chování bank během krize v roce 2008 – v USA došlo ke skokovému navýšení hypotečních úroků ze 3% na téměř 8% během jediného roku a cena nemovitostí se propadla o více než 50%.

• Investovat nevyužité finanční prostředky do hmotných věcí, například ve firmách do vybavení, nových strojů či zásob materiálu – ano sklad by firma měla mít a nespoléhat se, že zásobování automaticky funguje do druhého dne. Fyzické osoby mohu investovat do věcí, které se dají kdykoliv prodat, např. náhradní díly do aut, hodnotné umělecké předměty, motorové pily, apod. nebo předměty denního používání, které se časem staly nepostradatelné, např. automatická pračka.

• Drahé kovy nevím, jestli aktuálně lze vůbec doporučit. Cena hodně vzrostla, avšak osobně si myslím, že na konci roku by cena zlata mohla pokořit i magickou hranici 2.000 USD/oz. Je to risk a spekulace, ikdyž mnoho faktorů mluví pro velký růst.

• Neinvestovat do věcí, které jsou zbytné (tj. pokud je nepotřebuji k zvýšení kvalifikace či k zisku) – nejnovější mobilní telefony, luxusní dovolené či nové auto.

Pokud bych to shrnul, tak celý problém s ekonomikou je v zásadě ve dvou faktorech:

1. Čína se stává velmocí číslo jedna a tím i dolar ztrácí své postavení rezervní měny. Na exklusivním postavení dolaru závisí celý západní svět.
2. Západní svět dlouhodobě žije na dluh, a ten ho nyní dohání. Do toho počítám i různé fígle, které opticky rozostřují potíže trhů. Systém by mohl fungovat jen na principu "Dal" – "Má dáti". Ano tak jednoduché by to mohlo být. Ekonomika a finance se za posledních 80 let staly naprosto nesrozumitelné pro většinovou populaci – kroky centrálních bank, všechny ty finanční deriváty (features, forwardy, swapy, opce, ...), který smrtelník tomu dnes rozumí?

Problém číslo jedna se v minulosti většinou řešil válkou, ale ta je s Čínou téměř nemyslitelná. Proto jen ta okopávání kotníků v médiích a pokusy se zavedením cel na výrobky. Problém číslo dva se řešil zametáním problémů pod koberec, případně dotištěním dalších prostředků. Ale jednoho dne to břímě dopadne v plné síle ať bude pomyslnou spouští koronavirus, hypoteční krize a nebo nesplatitelné dluhy. Žádný dluh nikdy nezmizel.

Obávám se, že ta chyba v systému je tu s námi již několik desetiletí. Možná je na čase se vrátit k místu, kde vznikla a pokusit se vydat jinou cestou. Cestou více pohodou, kde cílem nebude jen dravost a neustálý růst bez ohledů na okolí.

Pokud se vám příspěvek líbil nebo máte jiný názor, budu rád za přidání komentářů po kliknutí na tlačítko "Add comment". Také je možné se přihlásit k odběru nových článků, po kliknutí na tlačítko "Subscribe".

DISCLAIMER: Autor si v žádném případě nečiní nárok na absolutní platnost uváděných informací. Jedná se pouze o jeho subjektivní pohled, který si každý může porovnat s vlastním názorem na věc - a měl by tak učinit. Autor žádným způsobem neručí za škody, které mohou vzniknout v důsledku nesprávných závěrů a výkladu předkládaných skutečností či domněnek. Příjemci tohoto článku by se měli poradit se svými vlastními právními, regulačními, daňovými, podnikatelskými, investičními, finančními a účetními poradci v takovém rozsahu, jak uznají za nutné, přičemž svá vlastní investiční, zajišťovací a obchodovací rozhodnutí by měli činit na základě svého vlastního úsudku a rad získaných od těchto poradců, jak uznali za nutné, a nikoli na základě jakéhokoli názoru vyjádřeného na této webové stránce. Autor tímto vylučuje veškerou svoji zodpovědnost.