Z deníku otce - Od rána do noci

7:30

Ráno mne budí Kubík v půl 8. Jsem úplně mrtvý, protože předchozí noc jsem nemohl usnout. Když jsem ho dával spát, tak jsem snad usnul ještě dřív než on, a bohužel se vzbudil až okolo 23 hodiny. Pak jsem se šel umýt, ale usnout podruhé, to už nešlo. Povedlo se mi to až po 3 ráno. Během noci ještě několikrát vzhůru, protože junior cestuje po posteli, a každou chvílí má odkopanou peřinu. Mít ho doma nastydlého se mi fakt nechce. Okolo 4 ráno se vzbudí nářkem, a začne mne objímat. Chybí mu maminka, a evidentně se mu něco špatného zdálo. Ukládám ho zpět, snad už bude spát v klidu.

Ráno se mne Kuba pokouší vzbudit. Dělám, že ještě spím, ale kouká se na mne, a když zjistí, že jsem pootevřel pravé oko, hned mi ukazuje malou sanitku s tím, že vstáváme a jdeme si hrát. Prosím ho, jestli ještě chvilku nebude spát... Dává mi tak 3 minuty a důrazně ukazuje na plnou plínku. Hmm, tak spaní déle fakt nebude. Skáče mi na záda, že mu udělám odvoz do přízemí. Kromě něj musím vzít i dvě sanitky a policejní auto. Auto už opravdu nepoberu. Ty záda, ty mne fakt už bolí. Jdu po schodech ještě jednou pro chybějící auto a otvírám okno, abych vyvětral pokoj.

7:40

Prvně vařím čaj na zahřátí. Dům je po noci trochu vychladlý. Chci Kubíka obléknout, ale ten mi obratem připomíná tu plnou plínku. Sundávám mu ji, a okamžitě letí na nočník. Mezitím mu připravuji snídani. Dělám pohankovo-jáhlovou kaši. Dnes ji zkouším s mlékem, protože s vodou mu včera vůbec nechutnala. To, že jsem měl dát mléko, si matně vzpomínám. Žena mi něco takového povídala. Měl jsem předtím lépe poslouchat. Jíst sám nechce, tak ho krmím, a druhou rukou přikusuji svoji snídani.

8:30

Po snídani si chvíli hraje a já uklízím a myji nádobí. Pak jen zabalit nějakou svačinku na dopoledne a můžeme se jít oblékat na ven.

10:00

Před domem Kuba nasedá na plastovou motorku. Jedeme se projet po vesničce, a na místním fotbalovém hřišti mu dávám na svačinu jablečný protlak. Venku už je zima, tak procházka nebude na dlouho. A doma nás čeká obídek.

11:30

Ohřívám včerejší oběd. Ještě, že mám dnes navařeno. Kuba je lenoch, takže ho musím opět krmit. Jelikož je jídlo na něj moc horké, tak ještě pofoukat. Ach jo.

12:10

Po obědě si jdeme na chvíli hrát. Jezdíme se sanitkami, a Kuba hraje zraněného řidiče po nehodě. Dávám mu první pomoc, poslouchám srdíčko... Nakonec pomohou až alespoň tři "injekce". ;-) Přišla mi na chodbě nějak zima, až teď si vzpomínám, že jsem ráno otvíral okno. Á, to není dobré. No v ložnici je zima, jak v márnici. Rozdělávám oheň v krbových kamnech a za chvíli je obýváku sauna. Naštěstí se i ložnice za půl hodiny ohřála a Kuba může jít spát.

13:00

Říkám mu pohádku do dobrou noc a za chvíli už spí. Dnes jsem měl štěstí, že usínání netrvalo moc dlouho. Já hlavně nesmím usnout s ním, protože pak bych nic už nestíhal.

13:30

Konečně mám dneska první pauzu. Připravuji si rychlé espreso. Potřebuji však i vyprat "kojící" polštář, aby ho měla žena připraven až se vrátí z porodnice. Sotva ho nacpu do bubnu pračky. Vypraní nebyl v zásadě problém. Problém je dát ho do sušičky, protože ta ho vyhodnocuje jako příliš těžký. Venku není zrovna pěkně, tak by schnul opravdu dlouho a čas je to, co nemám. Po pár minutách přemlouvání, a pořádném vystředění ho sušička konečně akceptuje. Ach ta technika. I když můžu být rád, že je tolik techniky k dispozici. To ušetří spoustu drahého času.

Ještě nejsme v novém domě úplně zabydleni, a je všude plno beden s oblečením nebo věcmi co jsme narychlo převezli z Prahy. Snad ještě stihnu vynosit pár beden do prvního patra, než se Kuba vzbudí.

Na posledních 20 minut ještě stihnu zavolat ženě do porodnice, jak se s Anetkou mají. Potřebuji ji taky trochu psychicky podpořit. Moc se v noci chudák nevyspala. Pořád nevím, kdy je pustí domů.

15:30

Kubík je vzhůru, dáme si rychlou svačinku a pak mi junior "pomáhá" s montáží jeho nové postýlky. Bohužel postýlka z gaminabytek.cz není dle mých představ, ale co se dá dělat. Na toto téma už jsem psal předchozí příspěvek: Kdeže jsou ty zlaté české ručičky?.

Jdu zabalit svačinu na pozdní odpoledne a obléct Kubu na ven. Hlavně nezapomenout rukavice a čepici. Ještě beru několik pytlů s odpadem k recyklaci a zbytky kartonových krabic od skříní, co nám přišli minulý týden.

16:30

Jedeme autem 3 km do Dobrovice. Prvně likviduji odpad a pak se jdeme s Kubou podívat na komíny dobrovického cukrovaru. Moc se mu líbí, jak kouří. Akorát je cukrovarská sezóna, tak továrna jede v režimu 24/7. Všude v okolí je cítit nasládlá řepa. Projdeme si dobrovická muzea a podíváme se na zaparkovanou historickou parní mašinku. Přes zeď cukrovaru je vidět i těžká technika. To se Kubovi moc líbí - hlavně, když to má blikající majáčky na střeše.

Nakonec dojedeme na dětské hřiště na konci města. Už je tma, ale to nám nevadí. Kuba zkouší sjet U-rampu pro skateboardy. Docela mu to jde na té malé motorce. Hlavně udržet rovně řídítka. Za úplné tmy se vracíme městečkem zpět k autu a jedeme domů.

18:15

Připravuji a servíruji večeři. Kuba jí pomalu, tři sousta pro mne a jedno pro něj. I tak je večeře minimálně na půl hodiny.

19:00

Připravuji Sunar k ohřevu, aby měl své mléko před spaním. Hledám pyžamo pro Kubíka. Kde jen jsme jej ráno nechali? Jdeme se koupat. Ve vaně si hrajeme s bagrem a s konvičkou. Po 20 minutách je voda úplně všude a také už mi dřevění nohy, tak nekompromisně musí ven z vany. On by si tam hrál klidně hodinu. :-) Snesu ho o patro níže do pokoje. Je tam příjemné teplo od krbových kamen. Teď ho už jen namazat krémem, obléct do nočního a dát mu jeho mléko. Přikládám poleno do krbu.

21:00

Je čas spaní. Jdeme do ložnice, a povídám mu pohádku. Stýská se mu po mamince, a chce, aby s ním spinkala. Říkám mu, že to nejde, a kde je maminka, a že už se brzo vrátí. Chudák je smutný, ale relativně rychle usíná. Dnes si dávám opravdu pozor, abych zase s ním neusnul. Mám toho ještě hodně.

21:30

Jdu do kuchyně připravit oběd na zítra. Resp. obědy dva. Jeden bude pro mne a druhý pro Kubu. Já si vařím krůtí maso se sweet chilli omáčkou, thajskou zeleninou a rýží. Pro Kubu vařím krůtí maso s rajčatovou omáčkou, sýrem a těstoviny. Vařím toho o něco více, kdyby se na nás přijela podívat babička. Obojí se vcelku povedlo. Dávám nádobí do myčky a ručně myji to co se do ní nevešlo.

22:45

Pro dnešek mám víceméně hotovo. Ještě zapínám PC a odpovídám na emaily s gratulací k narození Anetky.

23:15

Začínám už být unavený, ale ještě dávám 30 minut na psaní tohoto blogu, dokud si pamatuji denní scénář. Dopsat už to dnes asi nestihnu, ale hlavní ideu snad mám.

00:00

Jdu se vykoupat i já, a v 0:30 konečně spát. Usínám ihned po zavření očí.

A co jsem tím rozpisem činností za celý den chtěl říct? No jen jedno, že výchova a starost o děti je opravdu náročná na čas a poměrně vyčerpávající. Zvlášť, když je program téměř stejný, den co den. Ono to ještě jde, když jsou na děti dva rodiče, a mohou si úkoly rozdělit, případně se zastoupit. V jednom, je to těžký úkol a na vlastním případě zjišťuji, že nezbývá téměř žádný čas na sebe. Vlastně cíl je jen jeden, přežít to do dalšího dne. :-)

Tímto tedy vzdávám poctu rodičům, co zůstali sami na výchovu. Fakt to nemají jednoduché a patří jim můj obdiv.